Den 10 - pondělí
Na pondělí nebyl naplánován žádný dlouhý přesun. Prvních sto dvacet kilometrů mělo cíl v parkovacím domě Tronchetto na ostrůvku na okraji Benátek. Na Benátky jsme se hodně těšili a to těšení bylo ještě umocněno tím, že mraky byly pryč, svítilo sluníčko a nikde nebyl ani obláček.
Z garáží jsme se posunuli lanovkou do přístavu a z něj vyrazili napříč Benátkami na náměstí San Marco. Je třeba vyzdvihnout úroveň místního značení. Díky tomu se nám již podařilo dojet bez problémů k parkovacímu domu a nyní nás bezpečně vedlo k náměstí San Marco. Měli jsme sebou ještě knižního průvodce s mapou a občas jsme zabočili do některé boční uličky a obešli nějaký ten kanál navíc. Velký kanál jsme překonali po nejvýznamnějším ze čtyř mostů, které přes něj vedou – Ponte di Rialto. Na mostě jsme chvilku postáli. Sledovali jsme gondoly plující ve vodách Velkého kanálu a na jednom z menších kanálů jsme potkali i gondolu v barvách přední světové kurýrní společnosti. Kurýr ve firemní uniformě gondolou rozvážel po městě balíky – pro nás nezvyklá podívaná.
Náměstí San Marco jsme prošli dokola, viděli baziliku San Marco a od návštěvy Dóžecího paláce nás odradila dlouhá fronta na vstup. Po nábřeží jsme pokračovali podél přístavišť gondol a lodí kolem pomníku Viktora Emanuella II. až k Arsenálu – vojenskému přístavu. V restauraci opodál jsme se občerstvili a po nábřeží se vrátili k Dóžecímu paláci. Proti nám přes kanál jsme se dívali na mohutnou stavbu baziliky Santa Maria della Salute. Byli jsme již ušlí a nechtělo se nám vracet celou trasu zase pěšky zpátky. Rozhodli jsme se spojit příjemné s užitečným a vrátit se lodí, která zde supluje městskou hromadnou dopravu, po Velkém kanále. Mimo to, že si odpočineme, budeme mít možnost vidět výstavní paláce z vody.
Loď byla dokonce již připravena v přístavišti. Automat na jízdenky ale odmítl akceptovat moji kartu a zatímco jsem s ním bojoval, loď odplula. Uklidnili jsme se procházkou v královské zahradě. Náhodou jsme tam objevili kiosek, kde se prodávaly lístky. Udělali jsme si ještě menší zacházku k bankomatu pro hotovost. První bankomat neakceptoval žádnou z našich karet, až ten druhý nám byl ochoten vydat něco ze své zásoby eur. Bankovka z bankomatu se ale nelíbila prodavači v kiosku s jízdenkami - neměl na dvacet euro nazpátek a posílal nás k automatu na prodej lístků v přístavišti. Ten bych po minulé zkušenosti nejraději rozkopal, ale ponížil jsem se a zkusil z automatu vyzískat jízdenky oproti hotovosti. Bohužel ani automat neměl drobné nazpět a transakce znovu neproběhla. Vrátili jsme se ke kiosku s živým prodavačem a tentokrát již měli štěstí – v mezičase se mu dostatečná zásoba drobných vytvořila. Byla to tedy pěkná peripetie.
Plavba byla ale již poklidná, loď poměrně zaplněná. Každou chvíli má loď zastávku a tak je dost času si pohledy na paláce kolem Velkého kanálu vychutnat. Propluli jsme postupně pod všemi čtyřmi mosty – nejromantičtější to bylo pod Ponte di Rialto, zajímavý byl i ten poslední a nejnovější – Ponte della Costituzione. A chvilku poté už loď zakotvila na konečné stanici Piazzale Roma a vystupovali jsme. Lanovkou jsme přejeli na ostrov Tronchetto a po mostě nás „Stříbrňák“ vrátil na pevninu.
Po půlhodině cesty jsme dojeli do Trevisa, kde jsme měli zarezervované ubytování nedaleko nemocnice.
Chvilku jsme si odpočinuli a vydali se na procházku do města. Od recepčního jsme dostali mapku. V nedalekém supermarketu jsme si nakoupili jídlo a víno na večer. Obávali jsme se, že při zpáteční cestě bude supermarket již uzavřený. Do centra bylo poměrně daleko, takže se mi nákup pěkně pronesl.
Byl podvečer, ulice byly prázdné. Minuli jsme ostrov s univerzitou a došli až ke Katedrále. Chvíli jsme se toulali úzkými starobylými uličkami a viděli i další památky. Největším dojmem na nás zapůsobila radnice na Piazza dei Signori z r. 1207. V roce 1945 byla rozbombardovaná a v roce 1951 proběhla obnova. Zdivo, které přežilo bombardování, je od dostavovaného oddělené linkou, takže je stále patrný rozsah válečného poškození jako memento pro budoucí generace.
Do hotelu jsme se vrátili již silně unaveni. Na pokoji jsme povečeřeli, otevřeli si lahvinku vína a před usnutím si opakovali zážitky z celého dne.
