Jak se bavíme během jízdy
O našich cestách samozřejmě hodně vyprávíme rodině a známým. Často se ptají, jestli se během těch dlouhých přesunů nenudíme.
Nenudíme. Baví nás už samotná cesta. Kocháme se krajinou, hledáme místní specifika například u architektury, nebo aplikace dopravních předpisů v reálném provozu či vztahu k přírodě.
Z denního provozu v Čechách jsme zvyklí na poslech rádia. Je to příjemná kulisa a dostávají se k nám i dopravní informace o situaci na trase. Za hranicemi na nás naopak působí poslech rádia nekomfortně. Většina stanic prokládá hudbu mluveným slovem a přeci jen mluvené slovo v cizím jazyce vzbuzuje dojem přítomnosti kohosi cizího v autě.
Ve chvíli, kdy se dostaneme z dosahu tuzemských vysílačů, přichází čas naší palubní fonotéky. V minulosti jsme vozili kolem 70-80 cédéček. Na výběr míváme ze všemožných žánrů – pop, rock, folk, country, vážná hudba, Cimrmani, Semafor. Můžeme tedy pokrýt veškeré nálady, které na nás během cesty přijdou. Když se nám chce, tak interprety podpoříme vlastním zpěvem, což by mimo auto na veřejností nebylo možné. Jindy je hudba jen kulisou a normálně si povídáme, vzpomínáme na zážitky z minulosti a tak. Příprava našeho Peugeotu 308SW na cestu přinesla další bod – převedení cédéček do formátu MP3 a nahrání do paměti vestavěného rádia. To nám umožnilo zlikvidovat hromadu materiálu ze schránky v palubní desce a kapes dveří. Zbylo nám poslední cédéčko, ve formátu MP3, takže další hodiny záznamu. Některé tituly přehrajeme několikrát, na jiné třeba ani nedojde. Nestalo se nám, že by nám potrava pro přehrávač došla.
Měl jsem kdysi nápad vozit s sebou i DVD přehrávač a nějaké filmy, to jsme ale nikdy nerealizovali.
Po dvou hodinách se střídáme - ten, kdo zrovna neřídí, si bedlivě hlídá čas, aby nebyl ošizen. Šárka jako spolujezdec občas na chvilku usne, mě se na sedačce spolujezdce usnout nedaří, a i když neřídím, sleduji provoz. Také během cesty pijeme a ujídáme z palubních zásob. A drobíme všude kolem sebe.
Hodně fotíme i z auta, tedy zejména Šárka. Zajímavé cíle jako hrady, sochy, a tak se často ve chvíli zmačknutí spouště ukryjí za strom, svah či dopravní značku. A místo výhledu na řeku či moře z mostu bývá na fotkách zábradlí. Když už se podaří zachytit požadovaný cíl, je obrázek často rozmazaný. Při focení přes čelní okno za deště bývají na obrázcích většinou stěrače přes celé okno. Co nesmí na obrázcích chybět, to jsou „vítací“ cedule států po přejezdu státní hranice. Druhou cedulí pak bývá často informace o rychlostních limitech v dané zemi, což je poměrně důležitá informace.
V blízkosti denních cílů se někdy oba zabýváme navigací a vyhledáváním cíle – ne vždy stačí zadat do navigace adresu cílového místa. Často navigace adresu nezná a pomáháme si offline mapovou aplikací v mobilu anebo i dotazy u domorodců.
Bez nudy jsme zvládali i dlouhé přesuny při návratech domů třeba z Makarské nebo z Itálie. Po překonání české hranice pak ožíváme jako kůň, když zacítí domovskou stáj.