Příprava
Dost bylo severu bez koupání. Všichni vypráví o Barceloně, tedy letos pojedeme na jih do Barcelony. A bude koupání. A bude moře. A budou Benátky.
Nastudoval jsem si zhruba další dopravní předpisy a mýtné systémy. Trajekt na trase nebyl žádný, víza také nebyla třeba. Vlastně jsem jen někdy v únoru naplánoval trasu a zarezervoval hotely. Před odjezdem jsme naplnili palubní ledničku a naložili pití. Šárka si sbalila vícery plavky, než při cestách na sever. Denní vzdálenosti mohly být velké, větší část trasy bude po dálnici. Chtěl jsem do trasy zahrnout co nejvíce zemí, zejména ty menší, Lichtenštejnsko, Andorru a Monako. V Monaku pro mě jako pro fandu formule 1 bylo velkým snem projít či projet alespoň část tratě F1A francouzskou Riviéru a koupání tam. Trasa tedy byla postavena tak, že první den dojedeme do Lichtenštejnska, druhý den projedeme Švýcarsko a ubytujeme se v Lyonu. Tam byla dcera Ivuška před lety na výměnném studentském pobytu a její hostitelé se později stali na pár dní našimi hosty v Praze. Z Lyonu jsem trasu naplánoval k jihu s odklonem od Azurového pobřeží, další nocleh měl následovat v Toulouse. Toulouse mě lákalo svou vazbou na leteckou výrobu, sídlí zde ústředí konsorcia Airbus. Z Toulouse jsem chtěl pokračovat do Pyrenejí, navštívit Andorru a dojet do Barcelony. Po zkušenostech s průjezdy velkými městy jsem zarezervoval hotel přímo v centru. Po dvou dnech v Barceloně nás mělo auto převézt po pobřeží do Marseille, druhého největšího francouzského města. Odehrává se v něm i řada známých francouzských filmů, například série Taxi, Taxi. Z Marseille nás čekal přejezd do Nice se zajížďkou z dálnice do Saint Tropez. Město našeho oblíbeného četníka nebylo možné vynechat. Navíc kde jinde se vykoupat, než právě tam. Pokud vyjde čas, lákala mě návštěva delfinária v Antibes, nebo vycházka po Cannes. Z Nice jsme se chystali pokračovat se zastávkou v nedalekém Monaku po pobřeží Středozemního moře do Janova a dále do romantické Verony. Z té už to bude jen skok do Benátek. Na Benátky jsem vyhradil celý den k procházce a protože budeme jistě po takovém dni unaveni, ubytování jsem zajistil v nedalekém Trevisu, které v době rakousko-uherského mocnářství územně a politicky spadalo pod správu císařství. A z Trevisa již hopky šupky domů.
Auto bylo na cestu připravené – loni v září odešla spojka a setrvačník, vše bylo řádně vyměněno ve značkovém servisu. Do výbavy ve Španělsku patří u řidiče s dioptrickými brýlemi povinně náhradní brýle. Ty jsem neměl, ale měl jsem přece pro případ, že bych o brýle přišel, náhradního řidiče.
V placení francouzského mýta jsme již byli mazáky a stejný systém mýtných bran je aplikován i ve Španělsku a Itálii.
Těsně před odjezdem jsme ještě naložili dostatek nápojů.
Ani v roce 2014 jsem se ještě neodvážil vzít si kompletní dva týdny dovolené a využít maximální potenciál dvoutýdenní cesty.