Den 15 - sobota
Konec naší dovolené se blížil. Domů to bylo skoro dvanáct set kilometrů. To je docela dálka, měl jsem tedy ještě připravenou rezervaci hotelu v Bolzanu.
Po snídani byl trochu problém vyjet z podzemní garáže hotelu. Na prahu silnice se sjezd do garáže lomil ve velmi ostrém úhlu a „Stříbrňák“ zadrhnul o práh břichem.
Na začátku cesty jsme jeli kolem moře. Za Savonou jsme se stočili na sever. Kolem Cremony jsme se přiblížili k Veroně, na kterou jsme měli krásné vzpomínky z minulé cesty, a k jezeru Lago di Garda. Počasí se po odklonu od pobřeží zhoršilo. Ochladilo se a zatáhlo. A také už se nám stýskalo po domově. Navigace ukazovala dojezdový čas ještě v rámci otevírací doby restaurace U partyzána. I když tou dobou bude již kuchyně zavřená. Udělali jsme rychlou poradu. Když dojedeme dnes, máme celý zítřek na odpočinek a vybalení doma. Když dojedeme zítra, půjdeme hned další den do práce.
Rozhodnutí bylo rychlé – žádný nocleh v Bolzanu, spát se bude doma.
Projíždíme údolími mezi horskými hřebeny a zvolna stoupáme. Míjíme Bolzano a Brixen, kam byl kdysi vykázán do vyhnanství Karel Havlíček Borovský. V Brennerském průsmyku provoz houstne a občas stojíme ve frontě. U benzinové pumpy se občerstvujeme a pořizujeme si rakouskou dálniční známku.
A svištíme dál. Za Brennerským průsmykem vjíždíme do Rakouska a projíždíme několika tunely. Míjíme Innsbruck. Počasí se horší a horší.
Rakouské dálnice jsme si příliš neužili, za chvíli jsme v Německu. Začíná pršet. Před Mnichovem už prší velmi hustě a proměnlivé dopravní značení snižuje rychlost na 80 kilometrů za hodinu.
Před Regensburgem déšť ustává. Na odpočívce Pentling jsme si koupili precle se šunkou a sýrem. To už je také tradice. Tady býváme několikrát ročně, jezdíme tudy za švagrovou do Landshutu a precle si kupujeme vždy.
Pokračujeme po suché dálnici, provoz je slabý a tmavé mraky plné deště se táhnou za námi. Za Rozvadovem přepínáme palubní přehrávač na české rádio a již za tmy zastavujeme před vjezdem do zahrady. Klaplo to. Vrátili jsme se z Afriky.
U partyzána už je kuchyně zavřená, ale i samotné pivo nám přišlo vhod na spláchnutí prachu cest a mohli jsme vyprávět první zážitky známým.
I výlet do Afriky se povedl přesně podle plánů. Trochu zlobil „Stříbrňák“. Občas nás přiváděla k šílenství akustická signalizace okna pátých dveří, které samo odskakovalo ze zámku. A nefunkční klimatizace nás omezila v „improvizační“ části cesty, kdy denní program upravujeme podle počasí a okolních cílů. Bez klimatizace jsme se snažili rychle dosáhnout cílových bodů. S klimatizací pracující tak, jak má, bychom možná po cestě odbočili k více zajímavým místům, v cílových městech bychom možná byli méně unaveni a prošli více pamětihodností.
Na druhou stranu, primárním cílem bylo navštívit Lisabon, Afriku, Sagradu Família, co nejvíce prostoru věnovat koupání a to se vlastně podařilo.
Maroko bylo asi největším zážitkem celé cesty, i když jsme tam pobyli tak krátce.