Den 1 - sobota
Dlouho očekávaný den startu naší další cesty konečně přišel. Počasí bylo nic moc, ale byli jsme optimisty. Ráno jsme tradičně vyfotili naložené auto před domem a rozjeli jsme se. Jeli jsme směrem, kterým zatím žádná naše velká cesta nezačínala – po D1 na Brno, dále na Břeclav, Bratislavu a Budapešť. Občas pršelo, občas ne. Na maďarské dálnici jsme předjížděli americkou vojenskou kolonu. Nebylo to jednoduché, daleko za ní se táhla šňůra vozidel, která také chtěla kolonu předjíždět. Poté, co se nám předjetí povedlo, jsme se zastavili na odpočívadle kvůli toaletám. Kolona nás minula a mohli jsme si manévr zopakovat. Před Budapeští se počasí umoudřilo, dokonce vyšlo sluníčko. Budapeští jsme projeli bez komplikací až k hotelu na okraji centra. Parkování bylo na ulici, ve všední dny placené, ale dnes byla sobota. Hotel vypadal jako běžný činžák. Na dvoře jsme koukali vzhůru na pavlače. První dvě patra tvořily nájemní byty, horní tři patra byly hotelové pokoje. Po ubytování jsme si na recepci vzali mapku centra a vypravili se za památkami.
Na nedaleké stanici metra jsem prozkoumal automat na jízdenky a úspěšně je zakoupil na cestu tam i zpátky. Jeli jsme nejstarší trasou metra, která byla vystavěna v roce 1896 jako jedna z prvních podzemních drah na světě. Vozy jsou malé, nástupiště i tunely nízké, připadali jsme si jako v hobitím metru.
Na přestupní stanici jsme přestoupili na moderní linku metra. Staré sovětské vagony, kterými jsem tu cestoval v roce 2008, už zde není vidět.
Vystoupili jsme na stanici Kossuth Lajos Tér, vyjeli nahoru a zvenku si prohlédli budovu Parlamentu. Po nábřeží Dunaje jsme kolem bot na nábřeží, připomínajících hrozný osud místních Židů za druhé světové války došli k řetězovému mostu, spojujícímu dvě historická města, Budín a Pešť. Je řazen mezi nejkrásnější evropské mosty a postaven byl v letech 1839–1849. Na druhém břehu jsme se občerstvili ve stánku a ochutnali místní pivo. Odsud bylo jen kousek k lanovce na Budínský hrad, kterou jsme vyjeli nahoru. Lanovka byla postavena v roce 1870 a fungovala do konce druhé světové války, kdy byla poničena bombardováním. Obnovena a znovu uvedena do provozu byla až v roce 1986.
Prošli jsme se Budínským hradem a prohlédli Budapešť shora. Jen o čtrnáct dnů jsme se zde minuli s leteckým závodem série Red Bull Air Race. Po návrší jsme došli až k Rybářské baště. Viděli jsme zde i sochu svatého Štěpána a Matyášův chrám. I odsud je krásný výhled na Budapešť. Do restaurace přímo v Rybářské baště jsme si zašli na večeři a lahev maďarského tokajského vína. Peněz jsme měli dost. Vybrali jsme z bankomatu prostřední přednastavenou částku a potvrzující zpráva z domácí banky nás upozornila, že vybraná částka odpovídá osmi a půl tisícům korunám. To je na jeden večer až až. Při večeři jsme si užívali výhled na město, ale dost tam profukovalo.
Slunce se začínalo klonit k obzoru, sešli jsme křivolakými uličkami zpět k řetězovému mostu a přes něj se vrátili k metru. Úspěšně jsme zvládli i přestup a dojeli k hotelu.